Máte pocit, že pro firmu, kde pracujete, snad i dýcháte. Pracujete dlouho do noci, ale nevadí vám to. Myslíte si totiž, že si toho váš nadřízený cení. Usmíváte se na sebe na poradách, jezdíte společně na firemní akce, možná si dokonce myslíte, že jste přáteli. A pak se dozvíte, že vám váš šéf v pracovní době sleduje počítač.
Jít či nejít?
Cítíte se zklamaně, zvláště pokud nemáte před ním, co tajit. Jste si jisti, že pracujete na plný plyn, tak proč to dělá? Nevěří vám? Pocit naprosté oddanosti a loajálnosti k firmě, která vás zaměstnává, vystřídá smutek. Přestože rozum vám jasně říká, že jako zaměstnavatel má na toto plné právo, v duši se neubráníte emocím. Zaměstnavatel má právo sledovat váš počítač, vy máte zase právo vypnout ho přesně na konci pracovní doby. Přesto to nikdy neděláte. Tak proč on? A co máte nyní udělat? Nechat ho sledovat počítač, když je to jeho právo, v souladu s tím využít vlastní právo, a začít se konečně chovat jako zaměstnanec? To znamená, zmírnit svoje pracovní tempo pouze na rozsah stanovené pracovní doby a pracovní náplně, dělat jen to, co musíte, přestat odpovídat na emaily po nocích 24 hodin denně. Jenže vy víte, že tohle řešení není pro vás. Vám nevadí, pracovat pro firmu, jakoby byla vaše. A najednou vás napadne něco, čemu byste při své loajální povaze nikdy nevěřili: „Neměli byste přeci jen zvážit tu nabídku konkurence?“
Pokud bojujete s tímto a podobným zklamáním, měli byste si nejdříve uvědomit, že ač je vám váš šéf sebevíc sympatický, stále je to váš šéf. To ale neznamená, že má právo brát vaše nadstandardní pracovní nasazení jako samozřejmost. Je naprosto v pořádku, pokud odvádíte nadstandardní práci, chtít po něm i nadstandardní přístup. Obě strany – zaměstnanec i nadřízený- by měli dokázat toto rozumně posoudit, rozlišit a ocenit.
Přestože se vám to podaří, může se občas stát, že to nepomůže. Že to, zkrátka a dobře, váš šéf už přehnal. Většinou je správné zachovat si nadhled, objektivitu, snažit se záležitost pochopit také ze strany nadřízeného a pracovat i nadále tak, jak jste byli zvyklí. Považovat celou záležitost za nedorozumění, které jistě nebylo myšleno jako projev nedůvěry či nevděku. Existují ale tři znaky, díky kterým poznáte, že je čas vidět ty věci ve správné barvě. Váš šéf není dobrý manažer. Jak to poznáte?
Tři situace, kdy byste měli změnit šéfa
- Lže vám do očí. Pokud se opakovaně prokazatelně přesvědčíte, že vám váš nadřízený v zásadních věcech lže, nemůžete mu už věřit. A je na vás, jestli můžete pracovat pod někým, komu nemůžete věřit.
- Není vám oporou. V rámci své pracovní náplně musíte dělat řadu rozhodnutí v zájmu společnosti. Pokud vás veřejně, či prokazatelně za zády, nepodpoří před kolegy a vaše rozhodnutí znevažuje před ostatními, zasloužíte si lepší zacházení. Neznamená to, že nadřízený musí s vaším rozhodnutím vždy souhlasit nebo ho vždy tolerovat. Případné výtky by však měli být vždy součástí diskuze jen mezi vámi dvěma.
- Ponižuje vás. Jste přesvědčeni, že pracujete dobře, přesto se k vám chová pohrdavě. Máte pocit, že věty jako “Děkuji“ nebo „To se ti povedlo“, vůbec nezná. Zato obraty jako “Neměl jsem ti ten úkol zadávat, myslel jsem si, že to tak dopadne“ nebo způsob jakým o vás hovoří před ostatními “No, to víte, to dělal kolega….On tomu nerozumí“, slýcháváte denně.
